Pro optimální zobrazení stránek doporučuji používat prohlížeč, podporující kaskádové styly úrovně 2 (CSS2).
oddíl Ju-Jitsu Praha TJ Sokol Vršovice Security ZONE dnes je | naposledy aktualizováno

÷ Co je to Ju-Jitsu

Na začátek malý příběh...

samuraj

Malý roztržitý vychovatel šógunových synů Chen-Yuan-Pin, doprovázený třemi tělesnými strážci, putoval krajinou, když je napadli banditi. Jeho samurajové vytáhli meče, ale před velkou přesilou je zase rezignovaně složili.

Zamyšlený stařík však vrazil do nejbližšího útočníka, vzápětí jej povalil na zem a v příštím okamžiku se vrhnul na ostatní. Ti se rozutekli. Zahanbení samurajové poklekli před staříkem a žádali ho, aby je vyučoval.

Svolil a prvního naučil vrhy (nage-waza), druhého páky a škrcení (gatame-waza) a třetího údery (atemi-waza). Po letech se tito tři rozešli do tří stran a založili tři školy: Fukuno-rjú, Miura-rjú a Isogari-rjú. Tak prý vzniklo jiu-jitsu.

Vznik Ju-Jitsu

Sager, začátek století

Jako bojové umění patří jiu-jitsu (též ju-jitsu nebo ju-jutsu) mezi nejstarší v Japonsku. Někteří mezi jeho předky zařazují sumo, jiní ozbrojený zápas kumi-uchi, a  ještě jiní vidí jeho kořeny v bojových principech vnuka císaře Seiwa z  9.století.

Dnes se cvičí pro radost z pohybu i pro sebeobranu. Je součástí standardního výcviku speciálních policejních složek a Security Agentur celé řady zemí. Ve světě existuje celá řada stylů, od těch tradičních až po "novátorské", které reflektují vývoj moderních zbraňových prostředků a míchání různých bojových stylů. (V klasickém Jiu-Jitsu například patřil mezi nejčastější útoky sek mečem zhora, zatímco kopy se téměř nepraktikovaly - možná proto, že tenkrát neměly pevné boty. Dnes je tomu ovšem naopak.)

Styly a směry

Ve světě se mu věnují statisíce cvičenců a má řadu odnoží a stylů. Patrně nejpopulárnější je brazilské Ju-Jitsu, které se zaměřuje na volný boj v ringu, ale i různé esoterické styly, které se soustřeďují na vedení životní energie ki (cchi).

Hlavní směry jsou ale zaměřeny na utilitární rozvoj a slouží především výcviku policie a speciálních zásahových jednotek. Oproti jiným stylům má totiž Ju-Jitsu výhodu v širokém repertoáru technik, takže si napadený může zvolit takovou, která je pro danou chvíli a situaci nejvhodnější. Zpravidla tu, která je nejméně zničující i pro protivníka (proto se také Ju-Jitsu vyučuje u policie, tajných služeb, ale studují ho i osobní strážci, vyhazovači, ženy v nebezpečných profesích...)

Historie Ju-Jitsu v ČR

Předválečné snahy

V České republice sahají jeho kořeny do začátku 20. století. Dokonce - to se moc neví - bylo vyučováno ještě před judem. První oficiální oddíl byl založen v roce 1910. Byl to Vysokoškolský sport Praha, kde vznikla sekce tzv. úpolnických sportů a v nich se cvičil box, řeckořímský zápas a džiu-džitsu. Mezi prvorepubliková velká jména lze zařadit mistry Tůmu, Zrůbka, Šímu, Krákoru nebo Lorenze.

Už před druhou světovou válkou vyšla celá řada knih. Z jejich autorů jmenujme například Huga Slípku, Josefa Drobečka, Viktora Mráčka, Edmunda Varyho, Viktora Mikoláška, Františka Šímu, Bedřicha Krákoru, Františka Smotlachu nebo Karla Zrůbka.

Padesátá až sedmdesátá léta

Po válce se cvičilo džiu-džitsu vedle juda a posléze, když vznikla zvláštní sekce pro úpolové sporty, i vedle karate a aikido. V této době byl největší zájem o sebeobranu. Velmi výrazně se tehdy začal prosazovat autor Antonín Matras, ze Slovenska k nám chodily knihy Vojtecha L. Levského. Začalo též přibývat různých účelových příruček, především bezpečnostních a vojenských a dále  příruček zaměřených na stoupající oblibu sebeobrany na základě technik z karate a později též brany.

"Brana" byl původně termín Františka Smotlachy ze 30. let, který měl spojit judo jiu-jitsu. Skutečný systém s názvem brana však vznikl až v 60. letech z něčeho, co se chvíli jmenovalo české karate a dnes je to lokalizováno jako multisignální a kvazisignální sebeobrana v klubu Alogodos. Je to bezesporu největší český teoretický příspěvek ke světovému uvažování o sebeobraně a bojových uměních, stojící svým významem vedle Tyršovy klasifikace úpolů z 19. století (kde nebyla sebeobrana ještě explicitně jmenována).

Seznam autorů z této doby by však byl už příliš dlouhý a tak zde zmiňme jen ty nejplodnější: Adolfa Andreje Lebedu (džiu-džitsu), Jindřicha Nováka a Ivana Špičku (brana, MS a QS).

Doba před listopadem 1989

Zatímco bojové sporty byly za socialismu jakž takž tolerovány, bojová řemesla ne. Místo něj se v socialistické ČSSR vyučovaly spíše různé sebeobranné fragmenty, založené na systémech judo nebo karate, pak sovětské sambo (tzv. samoobarona bez oružija) a již zmíněná česká brana. První pokus o revitalizaci skutečného Ju-Jitsu (ju-jutsu, jiu-jitsu, džiu-džitsu, tawara-jutsu, tai-jutsu, yawara-jutsu atd.) proběhl proto až v polovině 80. let v Plzni díky pánům Honzíkovi a Chaloupkovi pod názvem Jissai-Jitsu. (Tento směr jsme mimochodem dva roky cvičili i my.) Ale skutečný rozvoj Ju-Jitsu, tak jako ve všech bojových uměních, nastal až po roce 1989.

Znak WJJKO s nelegitimně vloženým srpkem Federace Ju-Jitsu ČR , který museli ze svých kimon lidé z FJJČR odpárat na slovenském seminářii v roce 2005.Po roce 1989

Dnes u nás existuje několik federací a osamělých klubů, s různým zaměřením a kvalitou. Z původní brněnské Asociace bojových a duchovních umění, která skončila finančních krachem, se zhruba v polovině 90.let vydělila brněnsko-vyškovská Federace Ju-Jitsu ČR, a z ní jsme se zas po řadě problémů s jejím vedením vydělili v roce 2005 my. Tak vznikla střešní organizace Ju-Jitsu Česká republika, která má licenci k cvičení a udělování technických stupňů od mezinárodní World Ju-Jitsu Organisation a jejím technickým ředitelem je shihan L. Petráš, VI. Dan Ju-Jitsu WJJKO (více viz stránky O nás).

2.9.2004, 2.7.2005 {-iv-}

 

Ju-Jitsu Praha TJ Sokol Vršovice

English version
Knihovna
Archiv

 


počitadlo

Woko hlídá za Vás